Aktualizace ke dni 20. 3. 2020

 

V současné době – pod tlakem šíříčící se nákazy koronaviru a z toho vyplývajících vládních krizových opatření – můžeme dle stanoviska MPSV rozlišovat zaměstnavatele dvojího typu, a to:

 

tzv. primární zaměstnavatele

= zaměstnavatele provozující zařízení, která byla uzavřena usnesením vlády, ať se již jedná například o bary, restaurace (kterým byl umožněn pouze rozvoz a prodej prostřednictvím výdejového okénka), nebo o maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, případně o provozovny poskytující služby – fitness centra, vnitřní / venkovní sportoviště nebo hobby markety, ve kterých byla zakázána přítomnost veřejnosti, pokud na ně nedopadají výjimky stanovené v příslušných usneseních vlády.

Pro tyto zaměstnavatele není dle stanoviska MPSV možné přidělovat práci z důvodu uzavření provozoven, a proto se dle tohoto stanoviska má jednat o tzv. jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele, za které dle § 208 zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku.

Aktualizace ke dni 20. 3. 2020

Případně by tito zaměstnavatelé dle Pracovněprávního desatera MPSV boje s koronavirem mohli v případě poklesu poptávky po jejich službách / odbytu jejich výrobků zvážit také uplatnění tzv. částečné nezaměstnanosti spojené s nárokem na náhradu mzdy nejméně ve výši 60 % průměrného výdělku za předpokladu dohody s odborovou organizací, případně vydání vnitřního předpisu, nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace.

Nicméně v případě částečné nezaměstnanosti nebudou moci dle dosavadních sdělení MPSV zaměstnavatelé žádat kompenzaci 80 % vyplácené náhrady mzdy, kterou by mohli požadovat dle opatření schváleného vládou v rámci projektu Antivirus v případě obecných překážek v práci na straně zaměstnavatele spojených s nárokem na náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku.

 

Jak dále výslovně upozorňuje MPSV, uzavření provozovny automaticky nemusí znamenat, že výkon práce zaměstnanců není možný. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na změně sjednaného druhu práce či změně rozvrhu pracovní doby, případně na výkonu práce z domova (home office), umožňuje-li to zdravotní stav zaměstnance i povaha vykonávané práce.

To může být realizováno například u restaurací, které zůstávají částečně v provozu díky výdejovému okénku či rozvozu jídla. Kuchaři v takové restauraci budou stále potřeba, proto je možné se s nimi dohodnout na změnách v rozvržení jejich pracovní doby. Pro číšníky v takové restauraci zaměstnavatel uplatnění nenajde, proto jim bude nucen vyplácet náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku z titulu překážek v práci na straně zaměstnavatele (pokud se s nimi nedohodne na neplaceném volnu, případně čerpání dovolené, kterou je jinak možné nařídit pouze s 14denním předstihem).

tzv. sekundární zaměstnavatele

= zaměstnavatele, kterým v důsledku přijatých opatření poklesl u jejich odběratelů dočasně odbyt výrobků / poptávka po službách. Může se jednat například o dodavatele surovin pro restaurace či jídelny, kteří najednou nemají restaurace jako své odběratele. Může se jednat ale i o dílnu, prodejnu stavebních výrobků či hobbymarket – které vzhledem k zákazu přítomnosti veřejnosti zaznamenají prudký pokles zákazníků (místa totiž mohou navštívit jen podnikatelé, kteří výrobky kupují v souvislosti s vlastním podnikáním).

V případech, kdy zaměstnavatel z této skupiny nebude moci zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách, dochází k tzv. částečné nezaměstnanosti dle § 209 odst. 1 zákoníku práce. Zaměstnavatel má poté možnost upravit výši poskytované náhrady mzdy během částečné nezaměstnanosti, která musí činit nejméně 60 % průměrného výdělku, a to dohodou s odborovou organizací, případně vnitřním předpisem v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace.

Teoreticky však může nastat také situace, kdy dojde k poruše dodávky surovin nebo pohonné síly, v důsledku čehož nebude mít zaměstnavatel pro zaměstnance práci. V takovém případě se bude jednat o prostoj na straně zaměstnavatele dle § 207 písm. a) zákoníku práce, kdy zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku (za předpokladu, že za takové situace není zaměstnanec převeden na jinou práci).

Pro úplnost pak připomínám, že bez ohledu na zařazení zaměstnavatele do jedné z výše uvedených kategorií, bude v případě zaměstnanců, kterým bude krajskou hygienickou stanicí nařízena karanténa, posouzen tento stav jako překážky v práci na straně zaměstnance – s tím, že v prvních 14 dnech zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši 60 % redukovaného průměrného výdělku a následně od 15. dne karantény je pak zaměstnanci vypláceno nemocenské ve stejné výši.

 

Průběžně zveřejňujeme aktuální informace k dopadům krizové situace z pohledu pracovního práva. Pokud chcete mít přehled, sledujte nás na LinkedInu nebo se přihlaste k odběru newsletteru níže.